Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den začínající s východem slunce

15. 6. 2018

Představa mé budoucnosti? NEVÍM, když nevím co bude za minutu. Naučila jsem se ráno vstát s dobrým pocitem a myšlenkou, že jsem živá. Začíná den plný různých dobrodružství, třeba radost, spokojenost, vnímání dechu, že slyším, vidím a celkově jsem zdravá. Občas na to, ale zapomínám při představě mé budoucnosti a mých rozhodnutí. Je to možný, když mám všechno, co člověk potřebuje, cítím v sobě jakýsi smutek, či nespokojenost? JE to možné.

 

Ano, snad každý upadne do nějakého stresu, smutku, deprese a já nevím co ještě. Moje vnitřní hlasy se mezi sebou hádají. Zjišťuji, že učinit nějaké rozhodnutí je opravdu stresující a ještě k tomu, když je to pro mne důležité. Někdo říká, ať se řídím srdcem, intuicí, další řekne, ať je tvé rozhodnutí jakékoliv, bude dobré. Buď budu spokojená, nebo naberu další zkušenost. Jednoduše se poučím. HA HA HA! A teď babo raď. Lehce se řekne, těžko se činí. Když mi je smutno, snažím se ráno pozorovat slunce a krajinu kolem. Ovšem není to každé ráno. Při tom pozorování na chvíli vypnu a je mi dobře.

 

I teď je mi dobře, protože jsem v tento okamžik sama. Samota člověku prospívá. Když se ponořím do hloubky sebe, cítím ten okamžik přítomnosti. Nejkrásnější chvíle života. Neměli by jsme se dívat do budoucnosti, protože se občas zklameme, když ty představy do budoucnosti selžou. Na druhou stranu, když má člověk nějaké přání, sen je to vlastně taky představa do budoucnosti. Ovšem vždy pro to něco musíme udělat. Bez Nás by to nešlo. Ale ano, mám představy, přání, sny. Některé se splnily, plní a třeba ještě splní. Takže to asi nechám být. Ono nějak bylo, je a bude. 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář